- Vědecký název taxonu
- Pinus peuce
- Odrůda
- -
- Český název
- borovice rumelská
- Synonyma (zahradnicky používaný název)
- nepoužívají se
- Komponované celky v areálu ZF
- -
- Seznam štítků
Biogeografické regiony
- Biogeografické regiony
- Atlanticko-eurosibiřská oblast
- Biogeografické regiony - poznámka
- rozšířena v horském a vysokohorském pásmu v Bulharsku, Makedonii, Albánii a Černé Hoře.
Zařazení
- Pěstitelská skupina
- Jehličnatý strom stálezelený
- Životní forma
- Fanerofyt
Popisné a identifikační znaky
- Habitus
- 15-20 (25) m velký strom, s poměrně pravidelně stavěnou,hustou, štíhle vejčitě kuželovitou korunou a s nápadně zašpičatělým vzrůstným vrcholem. Větve v mládí vystoupavě orientované, později vodorovně rozložené.
- Výhony
- mladé výhony leskle zelenavé, lysé, starší šedohnědé.
- Pupeny
- pryskyřičnaté a štíhle vejcovité.
- Listy
- upořádané po 5-ti ve svazečku, nejčastěji 60-100 x 0,7-1 mm velké, šedozelené barvy (šedavé řady průduchů jsou pozorovatelné ze všech stran), jehlice ostře přišpičatělé, na hranách pilovité, zhruba 1,5-1,8 cm dlouhé pochvy opadávají již v prvním roce.
- Plody
- šištice obvykle 8-12 (15) x 3-4 cm velké, vejčitě válcovitého tvaru, jsou pouze tence dřevnaté, postaveny na krátkých stopkách na koncích větévek, štítky plodních šupin podélně rýhované a pod špicí náhle vyklenuté, celkově do žluta zabarvené.
- Možnost záměny taxonu (+ rozlišující rozhodný znak)
- Pinus strobus - koruna ve vyšším věku značně nepravidelná, často s nestejně dlouhými větvemi, výhony zeleno hnědé, řídce chlupaté, vejčité, slabě smolnaté a drobné pupeny, jehlice pilovité, na hřbetní straně tmavě zelené, na bocích s bělavými řadami průduchů, štětkovitě uspořádané na koncích větévek, štítky šištic jsou ploché a matně hnědé; Pinus flexilis - širší pravidelně kuželovitá koruna, jehlice celokrajné - nedrhnou, řady průduchů patrné i na hřbetní části jehlice, štětečkovitě nahloučené na koncích a dopředu směřující, šištice robusnějí a dřevnatější, jejich plodní šupiny odstávají až v pravém úhlu; Pinus monticola - koruna úzce kuželovitá a nápadně přeslenitá, výhony žluté až červenavě hnědé, pýřité, jehlice velmi jemně pilovité, tuhé a tupě zakončené, na bocích bělavě sivé, šištice k oběma koncům zůžené.
- Dlouhověkost
- středněvěká až dlouhověká
Nároky na stanoviště
- Faktor světla - slunce
- ✓
- Faktor světla - polostín
- ✓
- Faktor světla - poznámka
- zejména v mladším věku dokáže obstojně snášet přistínění (přirozeně vydrží i v podrostech), vedle P. strobus, další druh použitelný do hůře osvětlených stanovišť, mezi borovicemi cenná vlastnost.
- Faktor tepla
- dobře mrazuvzdorná, vhodná zejména do oblastí III-V.
- Faktor vody
- upřednostňuje polohy poněkud vlhčí, podobně jako P. strobus či P. cembra, lépe tedy používat na stanoviště alespoň čerstvě vlhké, preferuje rovněž vyšší vzdušnou vlhkost, nevhodná do zamokřených lokalit.
- Faktor půdy
- nejvhodnější jsou minerálně bohatší půdy, vždy však na kyselých podkladech, je-li zajištěno dostatek vláhy roste dobře i na stanovištích kamenitých a písčitých.
- Faktor půdy - vápnostřežný
- ✓
Užitné vlastnosti
- Období hlavního estetického projevu
- X-III
- Použití
- doplňkový druh, solitéry a skupiny, cenný svou tolerancí k vyšší míře zastínění a tolerancí k napadání rzí vejmutovkovou - Cronartium ribicola.
- Choroby a škůdci
- významnější se nevyskytují.
- Růstové i jiné druhově specifické vlastnosti
- poněkud pomaleji rostoucí dřevina, toleruje znečištěné prostředí a ovzduší.
Množení
- Množení
- Přímý výsev, Roubování, Roubování - Kopulace a Roubování - Za kůru
- Množení - poznámka
- původní druh generativně, kultivary, které jsou však pěstovány zřídka roubováním.
Komentáře
Pro přidání komentáře se prosím nejdříve přihlaste. Přihlásit