Taxon Streptocarpus saxorum

Biogeografické regiony

Biogeografické regiony

Paleotropická květenná říše a Usambarská oblast

Biogeografické regiony - poznámka

Tanzania a Kenya - pohoří Teita, Usambara, Nguru a Uluguru

Zařazení

Fytocenologický původ

etalofyt, petrofyt - poloopadavé horské lesy a suché skály v lesostepi, mezi 600-2000 m nadmořské výšky

Pěstitelská skupina

Interiérová rostlina okrasná listem a Interiérová rostlina okrasná květem

Životní forma

Chamaefyt

Popisné a identifikační znaky

Habitus

bohatě větvený sukulent s krátce plazivými, hustě olistěnými stonky

Kořen

adventivní kořeny z tenkých oddenků a nodů

Výhony

plazivé, snadno lámavé, až 0.8 m dlouhé, masité, drobně pýřité, hustě vstřícně olistěné, bledě zelené, později hnědnoucí a olysávající

Listy

krátce řapíkaté, okrouhle elipčité, do 0.1 m dlouhé, masité a sametově oděné kratičkými trichomy, matně šedozelené, s podvinutými okraji

Květenství

květy vyvíjeny soliterně nebo po dvou na drátovitých červených stopkách z paždí listů

Květy

různoobalné, pětičetné, dvoupyské, srostloplátečné s dlouhou korunní trubkou a velkými okrouhlými laloky, haplostemonické (ale dvě tyčinky staminodiální), slézově modré, v jícnu bíle značené

Opylovací poměry

Cizosprašná

Plody

červená, záhy hnědnoucí, úzce vřetenovitá a spirálně stočená tobolka (bez okrasné hodnoty)

Semena

velmi drobná, bradavičnatá

Možnost záměny taxonu (+ rozlišující rozhodný znak)

podobné kaulescentní druhy podrodu Streptocarpella (S. kirkii Hook., S. stomandrus Burtt, S. bambuseti Burtt) mají listy ploché, nápadně robustnější a často i větší květy - situace se ale stává nepřehlednou narůstajícím počtem hybridů všech těchto druhů

Dlouhověkost

relativně dlouhověká

Doba kvetení

Začátek doby kvetení

Únor

Konec doby kvetení

Říjen

Doba kvetení - poznámka

v kultivaci kvete prakticky celoročně

Nároky na stanoviště

Faktor světla - slunce

✓

Faktor světla - polostín

✓

Faktor světla - poznámka

produkce 10-14 klux, méně než 1 klux: prakticky bez přírůstků; k udržení kvality a kvetení v bytech nejméně 4-6 klux (opt.pro květní tvorbu 8-10 klux)

Faktor tepla

zakořenění listů: 20°C-24°C; po nahrnkování 20°C-24°C/18°C-20°C; pod 20°C rychlá květní tvorba na úkor kvality; pod 16°C Phytophthora

Faktor vody

množení 80% RVV, po nahrnkování do 70% RVV - za vyšší vlhkosti incidence Myrothecia! - voda 20°C (ne pod 16°C, ne na list!)

Faktor půdy

propustný lehký substrát - produkce často v baltské rašelině s perlitem (pH 5.8-6.8). EC do 1.4-1.8 mS/cm

Faktor půdy - vápnomilný

✓

Užitné vlastnosti

Použití

dárková květina, závěsné košíky, zelené stěny

Choroby a škůdci

početné deuteromycety (Colletotrichum, Alternaria, Myrothecium, Rhizoctonia); ze škůdců mšice (Idiopterus, Macrosiphium), molice (Trialeurodes), třásněnky (Frankliniella), obaleči (Cacoecimorpha), štítenky (Pulvinaria, Coccus, Saissetia), roztoči (Steneotarsonemus, Polyphagotarsonemus), háďátka (Meloidogyne, Aphelenchoides)

Doporučený spon pro výsadbu

produkce: v 10 cm hrnkách 80-100 hrnků na m2, po šesti týdnech rozestavění 36-54 hrnků na m2

Množení

Množení

Předpěstování sadby, Řízkování, Vrcholové řízky a „in vitro“ (mikropropagace)

Množení - poznámka

vrcholové řízky po třech přímo do konečných 8-10 cm hrnků koření pod folií do tří týdnů

Mezihrnky

8 cm hrnky v případě produkce v závěsných košících (po třech hrnkách pro košík)

Konečné hrnky

10 cm hrnky nebo 16 - 24 cm závěsné košíky dle velikosti produktu, také miniplanten v 6 cm hrnkách

Retardace

chlormequat 0.8 % - kompaktnější a méně lámavé výhony; v nižších koncentracích také daminozid (zpožďuje kvetení, u nás nepovolen)

Květní tvorba

pravděpodobně fotokumulativní; optimum 8-10 klux a 20°C-22°C

Doba kultivace

z vrcholových řízků tři - čtyři měsíce, expedici lépe načasovat do jarních nebo podzimních měsíců: v létě kvete méně

Odrůdy

jen vzrůstnější hybridy se S. stomandrus Burtt nebo S. kirkii Hook.f (´Concord Blue´, ´Blue Moon´, ´Violet Sky´, ´Blueberry Creme´ atd.)

Celky sbírek

Celky sbírek v areálu ZF

• S 1: přední pravá loď... / ZF - S - Experimentální zahrada - skleník

Ostatní

Poznámka

molekulární data přesouvají taxonu podrodu Streptocarpella blíže rodu saintpaulia než ostatním streptokarpům, skupina však zůstává značně parafyletická (Harisson & al., 1999)

Odkazy

• Hilliard O.M., Burtt B.L. (1971): Streptocarpus. University Natal Press, Pietermaritzburg; Möller M., Cronk Q. (2001): Phylogenetic studies in Streptocarpus: reconstruction of biogeographic history and distribution patterns. Systematics and Geography of

Grafické přílohy