- Název taxonu
- Streptocarpus caulescens
- Vědecký název taxonu
- Streptocarpus caulescens
- Český název
- tořivka lodyžnatá
- Synonyma (zahradnicky používaný název)
- Streptocarpus rivularis Engler, S. pallidiflorus Clarke
- Kategorie
- Druh
- Vnitrodruhové jednotky
- var. pallescens Engler
- Nadřazená kategorie
- Streptocarpus
Biogeografické regiony
- Biogeografické regiony
- Paleotropická květenná říše a Usambarská oblast
- Biogeografické regiony - poznámka
- Tanzania a Kenya - Kilimanjaro, Ngurdoto, Usambara a Uluguru
Zařazení
- Fytocenologický původ
- chledofyt, petrodofyt - na skalnatých i hlinitých podkladech při okrajích cest, také epiifyt mlžných horských lesů, mezi 1000-1600 m n.m.
- Pěstitelská skupina
- Interiérová rostlina okrasná květem
- Životní forma
- Chamaefyt
Popisné a identifikační znaky
- Habitus
- spoře větvená, až 0.5 m vysoká bylina s přímými nebo vystoupavými, vstřícně olistěnými, tlustými stonky
- Kořen
- adventivní kořeny z tenkých oddenků a nodů
- Výhony
- až 0.5 m vysoké, velmi masité se ztlustlou bází a nody, roztroušeně pýřité, vstřícně olistěné, často červeně naběhlé
- Listy
- krátce řapíkaté, vejčité nebo elipčité, do 0.1 m dlouhé, poněkud masité a sametově oděné, vespod hustě pýřité s vyniklou nervaturou
- Květenství
- květy vyvíjeny na drátovitých červených stopkách z paždí listů po 6-12 v jednostranně větveném květenství
- Květy
- různoobalné, pětičetné, dvoupyské (vzedmutý spodní pysk překrývá jícen), srostloplátečné s dlouhou korunní trubkou a velkými okrouhlými laloky, haplostemonické (ale dvě tyčinky staminodiální), nepříliš veliké, modropurpurové nebo bílé (potom často purpurově pruhované)
- Opylovací poměry
- Cizosprašná
- Plody
- červená, záhy hnědnoucí, úzce vřetenovitá a spirálně stočená tobolka (bez okrasné hodnoty)
- Semena
- velmi drobná, bradavičnatá
- Možnost záměny taxonu (+ rozlišující rozhodný znak)
- nejbližší kaulescentní druhy podrodu Streptocarpella (S. inflatus Burtt a S. holstii Engler) mají listy vespod jen po nervatuře vespod)
- Dlouhověkost
- relativně dlouhověká
Doba kvetení
- Začátek doby kvetení
- Únor
- Konec doby kvetení
- Říjen
- Doba kvetení - poznámka
- v kultivaci kvete prakticky celoročně
Nároky na stanoviště
- Faktor světla - slunce
- ✓
- Faktor světla - polostín
- ✓
- Faktor světla - poznámka
- produkce 10-14 klux, méně než 1 klux: prakticky bez přírůstků; k udržení kvality a kvetení v bytech nejméně 4-6 klux (opt.pro květní tvorbu 8-10 klux)
- Faktor tepla
- zakořenění listů: 20°C-24°C; po nahrnkování 20°C-24°C/18°C-20°C; pod 20°C rychlá květní tvorba na úkor kvality; pod 16°C Phytophthora
- Faktor vody
- množení 80% RVV, po nahrnkování do 70% RVV - za vyšší vlhkosti incidence Myrothecia! - voda 20°C (ne pod 16°C, ne na list!)
- Faktor půdy
- propustný lehký substrát - produkce často v baltské rašelině s perlitem (pH 5.8-6.8). EC do 1.4-1.8 mS/cm
- Faktor půdy - vápnomilný
- ✓
Užitné vlastnosti
- Použití
- dárková květina, závěsné košíky, zelené stěny
- Choroby a škůdci
- početné deuteromycety (Colletotrichum, Alternaria, Myrothecium, Rhizoctonia); ze škůdců mšice (Idiopterus, Macrosiphium), molice (Trialeurodes), třásněnky (Frankliniella), obaleči (Cacoecimorpha), štítenky (Pulvinaria, Coccus, Saissetia), roztoči (Steneotarsonemus, Polyphagotarsonemus), háďátka (Meloidogyne, Aphelenchoides)
- Doporučený spon pro výsadbu
- produkce: v 10 cm hrnkách 80-100 hrnků na m2, po šesti týdnech rozestavění 36-54 hrnků na m2
Množení
- Množení
- Předpěstování sadby, Řízkování, Vrcholové řízky a „in vitro“ (mikropropagace)
- Množení - poznámka
- vrcholové řízky po třech přímo do konečných 8-10 cm hrnků koření pod folií do tří týdnů
- Konečné hrnky
- 8-10 cm hrnky dle velikosti produktu nebo miniplanten v 6 cm hrnkách
- Retardace
- chlormequat 0.4-0.8 % pro kompaktnější růst a olistění
- Květní tvorba
- pravděpodobně fotokumulativní; optimum 8-10 klux a 20°C-22°C
- Doba kultivace
- z vrcholových řízků tři - čtyři měsíce, expedici lépe načasovat do jarních nebo podzimních měsíců: v létě kvete méně
Celky sbírek
- Celky sbírek v areálu ZF
Ostatní
- Poznámka
- molekulární data přesouvají taxonu podrodu Streptocarpella blíže rodu saintpaulia než ostatním streptokarpům, skupina však zůstává značně parafyletická (Harisson & al., 1999)
- Odkazy
- Hilliard O.M., Burtt B.L. (1971): Streptocarpus. University Natal Press, Pietermaritzburg; Möller M., Cronk Q. (2001): Phylogenetic studies in Streptocarpus: reconstruction of biogeographic history and distribution patterns. Systematics and Geography of
