Taxon Web
Zrušit

Taxon Streptocarpus caulescens

Nastavit... Nenalezen tiket pro porovnání
Název taxonu
Streptocarpus caulescens
Vědecký název taxonu
Streptocarpus caulescens
Jména autorů, kteří taxon popsali
Vatke (1882)
Český název
tořivka lodyžnatá
Synonyma (zahradnicky používaný název)
Streptocarpus rivularis Engler, S. pallidiflorus Clarke
Autor
Jiří Uher (ji_uher@unknown.cz)
Kategorie
Druh
Vnitrodruhové jednotky
var. pallescens Engler
Nadřazená kategorie
Streptocarpus

Biogeografické regiony

Biogeografické regiony
Paleotropická květenná říše a Usambarská oblast
Biogeografické regiony - poznámka
Tanzania a Kenya - Kilimanjaro, Ngurdoto, Usambara a Uluguru

Zařazení

Fytocenologický původ
chledofyt, petrodofyt - na skalnatých i hlinitých podkladech při okrajích cest, také epiifyt mlžných horských lesů, mezi 1000-1600 m n.m.
Pěstitelská skupina
Interiérová rostlina okrasná květem
Životní forma
Chamaefyt

Popisné a identifikační znaky

Habitus
spoře větvená, až 0.5 m vysoká bylina s přímými nebo vystoupavými, vstřícně olistěnými, tlustými stonky
Kořen
adventivní kořeny z tenkých oddenků a nodů
Výhony
až 0.5 m vysoké, velmi masité se ztlustlou bází a nody, roztroušeně pýřité, vstřícně olistěné, často červeně naběhlé
Listy
krátce řapíkaté, vejčité nebo elipčité, do 0.1 m dlouhé, poněkud masité a sametově oděné, vespod hustě pýřité s vyniklou nervaturou
Květenství
květy vyvíjeny na drátovitých červených stopkách z paždí listů po 6-12 v jednostranně větveném květenství
Květy
různoobalné, pětičetné, dvoupyské (vzedmutý spodní pysk překrývá jícen), srostloplátečné s dlouhou korunní trubkou a velkými okrouhlými laloky, haplostemonické (ale dvě tyčinky staminodiální), nepříliš veliké, modropurpurové nebo bílé (potom často purpurově pruhované)
Opylovací poměry
Cizosprašná
Plody
červená, záhy hnědnoucí, úzce vřetenovitá a spirálně stočená tobolka (bez okrasné hodnoty)
Semena
velmi drobná, bradavičnatá
Možnost záměny taxonu (+ rozlišující rozhodný znak)
nejbližší kaulescentní druhy podrodu Streptocarpella (S. inflatus Burtt a S. holstii Engler) mají listy vespod jen po nervatuře vespod)
Dlouhověkost
relativně dlouhověká

Doba kvetení

Začátek doby kvetení
Únor
Konec doby kvetení
Říjen
Doba kvetení - poznámka
v kultivaci kvete prakticky celoročně

Nároky na stanoviště

Faktor světla - slunce
✓
Faktor světla - polostín
✓
Faktor světla - poznámka
produkce 10-14 klux, méně než 1 klux: prakticky bez přírůstků; k udržení kvality a kvetení v bytech nejméně 4-6 klux (opt.pro květní tvorbu 8-10 klux)
Faktor tepla
zakořenění listů: 20°C-24°C; po nahrnkování 20°C-24°C/18°C-20°C; pod 20°C rychlá květní tvorba na úkor kvality; pod 16°C Phytophthora
Faktor vody
množení 80% RVV, po nahrnkování do 70% RVV - za vyšší vlhkosti incidence Myrothecia! - voda 20°C (ne pod 16°C, ne na list!)
Faktor půdy
propustný lehký substrát - produkce často v baltské rašelině s perlitem (pH 5.8-6.8). EC do 1.4-1.8 mS/cm
Faktor půdy - vápnomilný
✓

Užitné vlastnosti

Použití
dárková květina, závěsné košíky, zelené stěny
Choroby a škůdci
početné deuteromycety (Colletotrichum, Alternaria, Myrothecium, Rhizoctonia); ze škůdců mšice (Idiopterus, Macrosiphium), molice (Trialeurodes), třásněnky (Frankliniella), obaleči (Cacoecimorpha), štítenky (Pulvinaria, Coccus, Saissetia), roztoči (Steneotarsonemus, Polyphagotarsonemus), háďátka (Meloidogyne, Aphelenchoides)
Doporučený spon pro výsadbu
produkce: v 10 cm hrnkách 80-100 hrnků na m2, po šesti týdnech rozestavění 36-54 hrnků na m2

Množení

Množení
Předpěstování sadby, Řízkování, Vrcholové řízky a „in vitro“ (mikropropagace)
Množení - poznámka
vrcholové řízky po třech přímo do konečných 8-10 cm hrnků koření pod folií do tří týdnů
Konečné hrnky
8-10 cm hrnky dle velikosti produktu nebo miniplanten v 6 cm hrnkách
Retardace
chlormequat 0.4-0.8 % pro kompaktnější růst a olistění
Květní tvorba
pravděpodobně fotokumulativní; optimum 8-10 klux a 20°C-22°C
Doba kultivace
z vrcholových řízků tři - čtyři měsíce, expedici lépe načasovat do jarních nebo podzimních měsíců: v létě kvete méně

Celky sbírek

Celky sbírek v areálu ZF

Ostatní

Poznámka
molekulární data přesouvají taxonu podrodu Streptocarpella blíže rodu saintpaulia než ostatním streptokarpům, skupina však zůstává značně parafyletická (Harisson & al., 1999)
Odkazy
  • Hilliard O.M., Burtt B.L. (1971): Streptocarpus. University Natal Press, Pietermaritzburg; Möller M., Cronk Q. (2001): Phylogenetic studies in Streptocarpus: reconstruction of biogeographic history and distribution patterns. Systematics and Geography of

Grafické přílohy