Taxon Web
Zrušit

Taxon Taxus baccata

Nastavit... Nenalezen tiket pro porovnání
Název taxonu
Taxus baccata
Vědecký název taxonu
Taxus baccata
Jména autorů, kteří taxon popsali
L.
Český název
tis červený
Synonyma (zahradnicky používaný název)
nepoužívají se.
Autor
Pavel Bulíř (pavel_bul_@unknown.cz)
Kategorie
Druh
Nadřazená kategorie
Taxus

Biogeografické regiony

Biogeografické regiony
Atlanticko-eurosibiřská oblast a Mediterránní oblast
Biogeografické regiony - poznámka
přirozeně se vyskytuje jako příměs ve stinných lesích pahorkatin a hornatin v Evropě (s výjimkou nejsevernějších částí), severní Africe, na Kavkazu a v Malé Asii. V ČR je jeho výskyt roztroušený a vzácný.

Zařazení

Pěstitelská skupina
Jehličnatý strom stálezelený a Jehličnatý keř stálezelený
Životní forma
Fanerofyt

Popisné a identifikační znaky

Habitus
jedinci generativního původu vytváří 10-15 m velké stromy s kuželovitou až vejčitou, hustě zavětvenou korunou a středně těžkou texturou. Na málo příznivých lokalitách i keřovitě rostoucí. Jedinci vegetativně množení vytváří pouze keřovité formy a dorůstají 5-6 m výšky. Keře mají zpravidla polokulovitý tvar a vystoupavě orientované větve.
Výhony
výhony jsou pokryté sbíhavými bázemi jehlic. Mladé, 1-2 leté větévky, jsou hráškově matně zelené, starší hnědé.
Pupeny
jsou nápadně na konci zaoblené a mají malý počet krycích šupin, jejichž konce jsou špičkou přitisklé. Bazalní krycí šupiny postrádají kýl.
Listy
ploché zhruba 15-30 x 2-2,2 mm velké, měkké jehlice, jsou na líci tmavo zelené, na rubu se dvěma hráškově zelenými širokými pruhy průduchů. Jsou krátce stopkaté a pozvolna dlouze zašpičatělé. Na hřbetě mají úzké a zřetelně vystouplé žebro. Na odstávajících bočních větvičkách jsou takřka dvojřadě uspořádané. Na bujných a osluněných výhonech je uspořádání rozčíslé až radiální.
Plody
dvoudomá dřevina. Elipsoidní slabě hranatá, jedovatá, semena jsou uložena v červeném nejedovatém, na konci otevřeném míšku. Plod je zpravidla 5-7 mm dlouhý.
Kůra a borka
červenohnědá, plátkovitě odlupčitá. Odlupuje se i na slabších větvích a mladších rostlinách.
Možnost záměny taxonu (+ rozlišující rozhodný znak)
Taxus cuspidata - borka jemně šupinatá a jen slabě odlupčitá, krycí šupiny pupenů jsou na bázi zřetelně kýlnaté, měkké jehlice jsou náhle zašpičatělé, na větvičkách (zejména dominantních a koncových) postaveny ve tvaru písmene "V". Na rubové straně mají nápadně žlutavé pruhy průduchů. Mladé výhony (1-2 leté) jsou žlutavé až načervenalé; Taxus x media - šupiny pupenů na bázi jen slabě kýlnaté, měkké jehlice jsou náhle zašpičatělé, na líci tmavozelené, na rubu se světle zelenými pruhy průduchů. Postaveny jsou dvojřadě nebo rozčísle dvojřadě. Mladé výhony mají zpravidla hráškově zelenou, případně slabě načervenalou barvu.
Dlouhověkost
dlouhověký

Nároky na stanoviště

Faktor světla - slunce
✓
Faktor světla - polostín
✓
Faktor světla - stín
✓
Faktor světla - poznámka
dřevina s vysokou přizpůsobivostí k množství světla. Snáší přímé oslunění až hluboký stín. Citlivá je snad jen na náhlé významné změny světelných podmínek.
Faktor tepla
dobře mrazuvzdorný. Přesto může v nepříznivých letech a lokalitách slabě namrzat. Regeneruje však velmi dobře. Vhodný pro oblasti I.-IV. (V.).
Faktor vody
upřednostňuje vlhká a čerstvě vlhká stanoviště na propustných a vzdušných podkladech. Nízkou vzdušnou vlhkost toleruje dobře. Nesnáší vysokou hladinu podzemní vody a zamokření.
Faktor půdy
ideální jsou vzdušné, živné a na vápník bohaté půdy. Dobře však prosperuje i na silikátových podkladech. Půdy mohou být i s mělkým horizontem, písčité, kamenité a skeletnaté.
Faktor půdy - vápnomilný
✓

Užitné vlastnosti

Období hlavního estetického projevu
XI-IV.
Použití
významný druh, používaný hojně v soukromé i veřejné zeleni, zejména v rozsáhlých skupinových výsadbách, podrostech, ale i jako solitéry a menší skupiny. Vhodný k tvarování - na živé ploty, stěny, figury a pod.
Choroby a škůdci
významnější se nevyskytují.
Růstové i jiné druhově specifické vlastnosti
velmi dobře snáší znečištění a mětské prostředí. Toleruje silně zastíněná stanoviště. Výborně snáší řez (dobře regeneruje), a to i do starého dřeva. Pomalu rostoucí dřevina. Jedovatá dřevina.

Množení

Množení
Přímý výsev, Řízkování, Polovyzrálé řízky, Vrcholové řízky, Osní řízky a Bazální řízky
Množení - poznámka
způsob rozmnožování určuje charakter habitu! Exempláře generativního původu rostou stromovitě. Jedinci vegetativního původu pak keřovitě. Nejčastěji rozmnožován výsevem a řízkováním.
Odrůdy
´Adpressa´- keřovitý vzrůst, vystoupavé větve, krátké (5-10 mm dlouhé) dvouřadě postavené a tupě zašpičatělé jehlice, do 5 m; ´Adpressa Aurea´- totéž, ale zbarvení jehlic je žluté až zlatožluté; ´Amersfoort´- šikmo vystoupavý až vázovitý vzrůst, velmi krátké a tupě zaoblené radiálně postavené jehlice (5-6 mm), až 3 m; ´Aurea´- široce sloupovitý vzrůst, mladé jehlice do žluta, do 5 m; ´Dovastoniana´- rozložitý až vodorovně rozprostřený vzrůst, zprohýbané konce výhonů, 3-5 m; ´Dovastonii Aurea´- totéž, jen s jehlicemi do žluta (zejména v první půli vegetace); ´Erecta´- sloupovitá odrůda, až 5 m; ´Fastigiata´- úzce sloupovitá odrůda s radiálně postavenými jehlicemi, do 5 m; ´Fastigiata Aurea´- totéž, jen jehlice a mladé výhony do žluta či zlatožluta zabarvené, 3 m; ´Nissen´s Corona´- široce rozložitě rostoucí odrůda s lesklými a užšími jehlicemi, zpravidla do 2 m; ´Nissen´s Kadett´- obdobné jako předchozí, jen vystoupavěji postavené větve a mohutnější vzrůst, až 5 m; ´Repandens´ - nízká, poléhavě rostoucí odrůda, 0,5-1 m; ´Semperaurea´- radiálně postavené jehlice, které jsou celoročně žlutozelené, na jaře výrazněji, vystoupavý vzrůst, až 3 m; ´Summergold´- na jaře a v létě výrazně žlutě zabarvené mladé jehlice, později zezelenají, spíše vodorovně rostoucí, 1,5 m; ´Washingtonii´ - rozložitá mohutně rostoucí odrůda s vystoupavými větvemi, žlutým zbarvením jehlic, v zimě bronzově žlutým, až 6 m.

Celky sbírek

Celky sbírek v areálu ZF