Nastavit... Nenalezen tiket pro porovnání
Název taxonu
Calocedrus decurrens
Vědecký název taxonu
Calocedrus decurrens
Jména autorů, kteří taxon popsali
(Torr.) Florin
Český název
pazerav sbíhavý
Synonyma (zahradnicky používaný název)
Libocedrus decurrens
Autor
Pavel Bulíř (pavel_bul_@unknown.cz)
Kategorie
Druh
Nadřazená kategorie
Calocedrus

Biogeografické regiony

Biogeografické regiony
oblast Sierra Madre (jihozápad SA)
Biogeografické regiony - poznámka
přirozeně se vyskytuje v jihozápadní části Severní Ameriky, od hor v Oregonu až do Kalifornie. Roste převážně na úbočích svahů a na údolních náplavových terasách.

Zařazení

Pěstitelská skupina
Jehličnatý strom stálezelený
Životní forma
Fanerofyt

Popisné a identifikační znaky

Habitus
15-20 m velký strom, s úzce kuželovitou až sloupovitou korunou a se střední a těžkou texturou (ve srovnání s ostatními zástupci čeledi Cupressaceae je textura hrubší).
Výhony
nápadně zploštělé, zhruba 2 mm široké, oboustranně kovově lesklé a živě zelené. Rozvětvené jsou v jedné rovině, avšak na větvích jsou uspořádány různými směry - především vystoupavě.
Listy
šupinovité a křížmostojně na větvičce uspořádané, leskle živě zelené, podobně jako výhony. Střechovitě se kryjí. Jejich vzájemné postavení je oddálené a špičky střední i bočních šupin jsou položeny vždy prakticky v jedné linii. Boční šupiny se po delších stranách vzájemně nedotýkají.
Plody
podlouhle vejčité kožovité šištice připomínají šištice zeravů. Dosahují zpravidla 2-2,5 cm a dozrávají již prvním rokem. Složené ze tří párů zploštělých plodních šupin.
Kůra a borka
zajímavá, oranžovo až červenohnědá, loupající se v podlouhlých šupinách.
Možnost záměny taxonu (+ rozlišující rozhodný znak)
rod Thuja - široce kuželovitě nebo kuželovitě rostoucí, hustě zavětvené, stromy s jemnou a těžkou texturou, borka je jemně vláknitá a později rýhovaná, šupinovité jehlice mají zpravidla zřetelně odlišný rub a líc (minimálně na rubové straně světlejší nebo s kresbou), šupiny na výhonech jsou hustě nahloučené a jejich boční listy se po delších hranách vzájemně dotýkají. Protáhlé vejčité šištice jsou 1,5-2 cm velké a poblíž špičky mají zřetelný hákovitý výrůstek.
Dlouhověkost
středněvěký

Nároky na stanoviště

Faktor světla - slunce
Faktor světla - polostín
Faktor světla - poznámka
zejména v mládí preferuje mírné zastínění či rozptýlené světlo, později dobře snáší i plné oslunění. V hlubším zástinu rostliny brzy vyvětvují.
Faktor tepla
mrazuodolnost je značně proměnlivá a závislá na provenienci osiva. Nejotužilejší typy jsou v oblastech I. a II. dostatečně mrazuvzdorné. Přesto je žádoucí rostliny nevysazovat na průvan a do příliš otevřených a mrazových poloh. Nevyhovují rovněž expozice s intenzivním zimním sluncem. Citlivější exempláře mohou v nepříznivých zimách až středně silně omrzat. Regeneruje zpravidla dobře a rychle.
Faktor vody
ideální jsou půdy čerstvě vlhké až středně vlhké, dobře drenážované. Na přílišném suchu se dřevině nedaří. Nízkou vzdušnou vlhkost však toleruje dobře.
Faktor půdy
výraznějších nároků nemá, preferuje půdy živné a středně těžké či těžší, vždy dobře propustné a vzdušné.

Užitné vlastnosti

Období hlavního estetického projevu
XI-IV.
Použití
dosud spíše sbírkový druh, který je však potenciálně velmi atraktivní pro svůj ojedinělý vzhled. Ve vhodných oblastech lze tento taxon doporučit k většímu rozšíření, a to jak do objektů soukromé, tak veřejné zeleně. Vhodný jako solitéra či do menších řidčích skupin.
Choroby a škůdci
významnější se nevyskytují.
Růstové i jiné druhově specifické vlastnosti
toleruje znečištění a městské prostředí.

Množení

Množení
Přímý výsev, Řízkování, Polovyzrálé řízky, Osní řízky, Bazální řízky, Roubování a Roubování - Za kůru
Množení - poznámka
Rozmnožován je především generativně. Při výběru osiva je třeba zohledňovat provenienci s ohledem na mrazuodolnost. Méně často je užíváno řízkování. Zřídka se užívá roubování na zeravy.
Odrůdy
´Aureovariegata´- shluky šupinatých jehlic jsou žlutě panašované, někdy celé větvičky, dorůstá až do 10 m.

Celky sbírek

Celky sbírek v areálu ZF