Název taxonu
Taxus cuspidata
Vědecký název taxonu
Taxus cuspidata
Jména autorů, kteří taxon popsali
S. et Z.
Český název
tis japonský
Synonyma (zahradnicky používaný název)
nepoužívají se.
Autor
Pavel Bulíř (pavel_bul_@unknown.cz)
Kategorie
Druh
Nadřazená kategorie
Taxus

Biogeografické regiony

Biogeografické regiony
Čínsko-japonská oblast
Biogeografické regiony - poznámka
vyskytuje se v podobných lokalitách jako tis červený na území Japonska, Mandžuska, ale také v Koreji, na Sachalinu a Kurilách.

Zařazení

Pěstitelská skupina
Jehličnatý strom stálezelený a Jehličnatý keř stálezelený
Životní forma
Fanerofyt

Popisné a identifikační znaky

Habitus
jedinci generativního původu vytváří 8-10 (15) m velké stromy s kuželovitou až vejčitou, hustě zavětvenou korunou a středně těžkou texturou. Na málo příznivých lokalitách vytváří jen rozložité keře. Jedinci vegetativně množení vytváří pouze keřovité formy a dorůstají 5-6 m výšky. Mají zpravidla polokulovitý tvar a vystoupavě orientované větve.
Výhony
výhony jsou pokryté, podobně jako u ostatních tisů, sbíhavými bázemi jehlic. Mladé, 1-2 leté větévky, jsou na osluněných místech nažloutlé či žlutavé, někdy až načervenalé.
Pupeny
jsou nápadně žlutavé a na konci zaoblené. Bazalní krycí šupiny mají zřetelný kýl a trojúhelníkovitý tvar.
Listy
ploché zhruba 15-25 x 2,5-3 mm velké, měkké jehlice, jsou na líci leskle tmavo zelené, na rubu se dvěma nažloutlými širokými pruhy průduchů. Jsou krátce stopkaté a pozvolna náhle krátce zašpičatělé. Na hřbetě mají úzké a zřetelně vystouplé žebro. Na odstávajících bočních větvičkách jsou nepravidelně dvojřadě uspořádané. Na bujných a osluněných výhonech jsou pak jehlice uspořádány do tvaru písmene "V".
Plody
dvoudomá dřevina. Vejcovitá, slabě hranatá a jedovatá semena jsou uložena v červeném nejedovatém, na konci otevřeném míšku. Plod je zhruba 4-6 mm dlouhý.
Kůra a borka
jemně šupinatá a slabě odlupčitá. Odlupčitá v malých šupinách až na silnějších osách a ve vyšším věku. Má nevýrazné načervenalé zbarvení.
Možnost záměny taxonu (+ rozlišující rozhodný znak)
Taxus baccata - nápadně plátovitě odlupčitá červenohnědá borka, bazalní krycí šupiny pupenů bez kýlu, jehlice na odstávajících větévkách dvojřadě uspořádané, na líci tmavozelené, na rubu s hraškově zelenými řadami průduchů a zakončené protáhlou pozvolnou špičkou, mladé výhony rovněž hráškově zelené; Taxus x media - šupiny pupenů na bázi jen slabě kýlnaté, měkké jehlice jsou náhle zašpičatělé, na líci tmavozelené, na rubu se světle zelenými pruhy průduchů. Postaveny jsou dvojřadě nebo rozčísle dvojřadě. Mladé výhony mají zpravidla hráškově zelenou, případně slabě načervenalou barvu.
Dlouhověkost
dlouhověký

Nároky na stanoviště

Faktor světla - slunce
Faktor světla - polostín
Faktor světla - stín
Faktor světla - poznámka
podobně jako u T. baccata, jde o dřevinu s vysokou přizpůsobivostí k množství světla. Snáší přímé oslunění až hluboký stín. Toleruje i úpal. Citlivý je snad jen na náhlé významné změny světelných podmínek.
Faktor tepla
velmi dobře mrazuvzdorný. Mrazem nebývá poškozován ani v nepříznivých podmínkách. Vhodný pro oblasti I.-IV. (V.).
Faktor vody
upřednostňuje vlhká a čerstvě vlhká stanoviště na propustných a vzdušných podkladech. Nízkou vzdušnou vlhkost toleruje dobře. Nesnáší vysokou hladinu podzemní vody a zamokření.
Faktor půdy
vyhovují mu živné a kypré půdy, které mohou být i mělké a skeletnaté. Dobře prosperuje prakticky na všech podkladech. Půdy mohou být písčité a kamenité.

Užitné vlastnosti

Období hlavního estetického projevu
XI-IV.
Použití
významný doplňkový druh, používaný v současnosti poměrně často, zejména v keřovitých výsadbách v soukromé i veřejné zeleni. Vhodný do rozsáhlých skupinových výsadeb, podrostů, ale i pro menší skupiny a solitéry. Vhodný k tvarování - na živé ploty, stěny, figury a pod. Při vizuálním vnímání je poněkud světlejší ve výrazu ve srovnání s velmi tmavě zeleným T. baccata.
Choroby a škůdci
významnější se nevyskytují.
Růstové i jiné druhově specifické vlastnosti
velmi dobře snáší znečištění a městské prostředí. Toleruje silně zastíněná i intenzivně osluněná stanoviště. Výborně snáší řez (dobře regeneruje), a to i do starého dřeva. Pomalu rostoucí dřevina. Jedovatá dřevina.

Množení

Množení
Přímý výsev, Řízkování, Polovyzrálé řízky, Vrcholové řízky, Osní řízky a Bazální řízky
Množení - poznámka
způsob rozmnožování určuje charakter habitu! Exempláře generativního původu rostou stromovitě. Jedinci vegetativního původu pak keřovitě. Nejčastěji rozmnožován výsevem a řízkováním.
Odrůdy
´Nana´- nízký kompaktní keř se široce, spíše vodorovně rozloženými větvemi, do 2 m.

Celky sbírek

Celky sbírek v areálu ZF